Chození na nočník je důležitým milníkem jak pro dítě, tak pro rodiče. Rodičům se v tu chvíli začíná blýskat na lepší časy, protože jim pravděpodobně už brzy odpadne jedna z těch méně oblíbených každodenních povinností. Ale tak jako za každým předchozím pokrokem a úspěchem vašeho dítěte stojí dny a týdny dřiny, ani tady to nejspíš nebude jinak. Ale nevěšte hlavu a pozorně čtěte, máme pro vás pár tipů, jak to všechno zvládnout a nezbláznit se.

Jak naučit dítě na nočník? Nemusíte se hned modlit, stačí si přečíst pár našich tipů!

Respektujte potřeby dítěte

Způsobů, jak naučit dítě na nočník, je skutečně mnoho. Stejně tak platí i tolik omílaná pravda, že každé dítě je jiné a na různé podněty bude reagovat různě. Takže nezbývá než vyzkoušet postupně všechno a nechat se překvapit. 

Na úvod se hodí říct, že alfa a omega celého snažení je trpělivost a dostatek chvály. Trpělivostí se vydatně obrňte a chválou nešetřete. I vy jste kdysi byli malí a někdo to s vámi nejspíš neměl lehké.

Učit nebo neučit?

Jak už to tak bývá, společnost se, co se učení na nočník týče, dělí na dva tábory. Existuje názor, že dítě není potřeba nijak stimulovat, že ve chvíli, kdy bude připravené dojít si na nočník, tak to prostě udělá. Určitě najdete příběhy maminek, jejichž zlatíčka doslova ze dne na den přestala používat plínky. To zní fajn, ne? Vlastně skoro bez práce a bez nervů. Jen se musíte připravit na to, že to nejspíš nebude hned.

Pak je tu druhý tábor. To jsou naopak zastánci toho, že dítě je potřeba s nočníkem seznámit co nejdřív (ideálně, když dítě umí samo sedět) a zkoušet a zkoušet a zkoušet. Jde o to vytvořit dítěti už odmala nějaký návyk, nějakou rutinu a postupně mu vštípit smysl a účel chození na nočník. Dítě si to časem vezme za své a je hotovo.

Nebuďte kontraproduktivní

V žádném případě nemá smysl držet dítě na nočníku násilím, to bude mít nejspíš úplně opačný efekt, než si rodič přeje. Zkuste se také oprostit od starodávných způsobů, které jsme podědili od našich babiček. Mezi takové patří dlouhé zabavování dítěte na onom místě pomocí hraní, čtení pohádek, případně krmení. Přece nechcete, aby si vaše dítě v budoucnu chodilo sníst svačinu na záchod. Navíc čím víc činností dítěti během jeho pobytu na nočníku nabízíte, tím složitější je pro něj pochopit jeho pravou podstatu.

Řekněte “tsssssss”

Pro začátek zkuste vypozorovat, kdy vaše dítko vykonává potřebu a v tuto dobu ho na nočník posaďte. Jestli je to nevypozorovatelné, pak se doporučuje zkoušet to vždy po spánku a nebo po jídle. Dítě na nočníku netrapte dlouho, stačí pár minut. Podpořit to můžete i osvědčeným zvukem “tsssssss” nebo tekoucí vodou, pokud ji máte zrovna poblíž. Pokud bude mise úspěšná, vychvalte hlavního aktéra do nebes. Pokud ne, rozhodně mu nic nevyčítejte a naopak ho povzbuďte, že příště už se to určitě povede. Při vykonané potřebě se také doporučuje nazvat ji (podle jejího charakteru) nějakým libozvučným, pro dítě jednoduchým slovem - například “a-a”, “e-e”, “kaka”, “lulu”, “bobo”. To bude mít za následek, že vám v budoucnu dítě už předem zvládne oznámit, co se bude dít.

Hudební masakr

Pokud je vaše dítě vyloženě hudební maniak a nadšeně sebou natřásá okamžitě, když se někde spustí muzika, pak vsaďte na hrací nočník. Každý úspěch totiž odmění chytlavou melodií. Nám se líbí třeba nočník s medvídkem Pú.

Letní odplenkování

Jestli nemáte času nazbyt a na dřepění u nočníku nemáte trpělivost, pak si počkejte na léto. Pro takzvané odplenkování dítěte je to ideální doba a celý ten odplenkovací proces je trochu víc free. Prostě jenom počkejte na teplé počasí a dítě nechte doma nebo na zahradě pobíhat bez plínky. Malým či velkým nehodám se nejspíš nevyhnete, ale taky je dost pravděpodobné, že si dítě tohle chození “na ostro” oblíbí a bude se snažit spolupracovat, aby už zpátky do plínky nemuselo.

Vidíte, naučit dítě na nočník žádná věda rozhodně není. Začněte s nácvikem klidně hned, prohlédněte si kompletní nabídku nočníků. O vaše zážitky a zkušenosti se můžete podělit tady do komentářů. Maminky a tatínci, kteří řeší to samé jako vy, to obrovsky ocení a třeba jim to dodá odvahy. A co si budem – ta je kolikrát na té rodičovské zatraceně potřeba.