Proč jsme se rozhodli podpořit pěstounské rodiny
Přibližně před rokem jsme se ve FunBaby rozhodli, že je na čase začít pečovat nejen o děti našich zákaznic, ale že je v našich silách začít pomáhat i dětem, které nemají zrovna nejjednodušší start svých životů. Spojili jsme se s Julijí Prejsovou, fundraiserkou a mluvčí Sdružení pěstounských rodin a po pár schůzkách jsme společně vymysleli, jak co nejlépe podpořit náhradní rodiče - pěstouny a jejich děti.
A tak od nás loni na podzim odešla první várka autosedaček ZOPA. Paní Prejsová zjistila mezi pěstouny napříč Českou republikou, jaké autosedačky jsou v danou chvíli potřeba, s kolegyněmi vybrala rodiny, kde jim autosedačky nejvíce pomohou a my jsme prvních 5 autosedaček předali pěstounským maminkám, tatínkům a jejich dětem.
Milé reakce samotných pěstounů nás tolik potěšili, že jsme se rozhodli zůstat s nimi i nadále v kontaktu a podporovat je, jak jen to bude možné. A tak jsme i letos ve spolupráci se ZOPOU potěšili dalších 5 rodin novou a hlavně bezpečnou autosedačkou.
Pěstounství vnímáme jako velmi důležitou součást systému péče o děti, které musejí vyrůstat bez vlastních rodičů. Jak jsme poznali příběhy některých pěstounů, jsme přesvědčeni, že je to pro opuštěné děti ta nejlepší forma péče, jaké se jim může dostat.
Děkujeme všem pěstounům za to, co dělají a přejeme jim i jejich dětem, ať už vlastním nebo těm svěřeným, mnoho zdraví, sil a krásných společných zážitků.
Slyšeli jste o pěstounské péči? Co si o tom myslíte? Pro bližší představu vám posíláme pár příběhů “našich” milých pěstounů.
Olinka
Na konci června 2017 jsem byla po více než dvou letech čekání zařazena do systému jako pěstounka na přechodnou dobu. Řekla jsem si, že vzhledem k mému věku 54 let již nevychovám dítě do 18let, proto ráda pomůžu nějakým miminkům a postarám se o ně, než se dostanou do trvalé péče. Nejlepší zájem dítěte je přece netrávit čas čekáním v ústavu, ale v rodině. Za pár dnů jsem si přivezla z porodnice maličkou holčičku menšinového etnika. Matka ji zanechala v porodnici a nikdo další z biologické rodiny o maličkou neměl zájem… No a po pár měsících, plných nepředvídatelných i bolestných situací jsem stála před rozhodnutím, zda se vzdám přechodného pěstounství a vezmu si maličkou do dlouhodobé pěstounské péče. V mých letech to nebylo lehké rozhodnutí, ale nemohla jsem jinak. A tak jsem maličké slíbila, že od nás bude odcházet, až se bude vdávat. Stala jsem se dlouhodobou pěstounkou. Maličká otevírá lidem srdce. Je kudrnatá, veselá, stále tančí. Krásně povídá. Velmi se bavím, když si lidé myslí, že je moje biologická dcera. Vždyť mám již dávno babičkovský věk a nijak se tím netajím. Na vdávání Olinky je ještě brzy ???? zatím užíváme jedna druhé, jezdíme na nákupy, po výletech a za rodinou, pokud to covid dovolí. A i díky daru od FunBaby jsou naše cesty veselší. Děkujeme!
Terezka a Petřík
Jsme manželé a oba jsme dlouhodobí pěstouni. Máme v náhradní rodinné péči dvě děti. Osmiletou Terezku a Petříka, 19 měsíců. Vlastní biologické děti nemáme. Terka je u nás od roku 2018. Když k nám přišla, bylo jí pět a půl. Byla to vlastně už docela velká princezna. Ale díky tomu, co všechno od svého narození prožila, chovala se v některých situacích jako o dost mladší dítě. Mnohé věci neuměla, špatně vyslovovala, po obědě spala ještě v 6ti letech aj. Museli jsme se toho hodně naučit a dohnat vše, co bylo od jejího narození zanedbané.
Péťu jsme si přivezli, když mu bylo necelých šest měsíců. A musíme říct, že je to úplně něco jiného, přijmout dítě v tak malém věku, mít šanci dát mu už téměř od začátku nový domov, láskyplnou náruč, ale i nějaký ten řád, rituály a zvyky, které doma máme. Zkrátka poskytnout mu všechno, co může a má poskytovat opravdová rodina. Je velká radost vidět, že tak malé miminko všechno přijímá rychleji a snáz. Péťa v podstatě hned zapadl do naší rodiny.
Víme, že dlouhodobých pěstounů je nedostatek. A kvůli všem těm dětem, které stále čekají na svou rodinu někde v ústavu, si přejeme, aby se lidi co nejvíce o pěstounství zajímali a přemýšleli, zda by to pro ně nemohla být cesta a smysl života. Hlavně, ať se děti dostávají do rodin co nejdříve a netráví svůj život mimo rodinu. Samozřejmě to není pro každého, být pěstounem, to si uvědomujeme. Není to vždy jednoduché, ale nás to naplňuje.
Pokud vás téma pěstounství zaujalo a chcete se o něm dozvědět více, koukněte se zde.
