Chůze je po pasení koníčků, druhém vzpřímení, plazení, sezení a lezení další přirozené vývojové stádium, ke kterému si dítě musí dojít samo. Takže nejvíc dítěti vlastně pomůžete tím, že mu budete co nejméně pomáhat. Pár věcí, které to vše posunou správným směrem, ale udělat určitě můžete. Přečtěte si, které to jsou a čeho se při nácviku chůze naopak vyvarovat.

A už chodí?

Připravte se, že tuhle otázku budete slýchávat zatraceně často. Obzvlášť pokud váš drobeček nezačne zázračně cupitat už v půl roce. Obrňte se trpělivostí a mávněte nad ní rukou. Až to přijde, tak to přijde. Každé dítě je jiné, jinak se vyvíjí a tím pádem nemá cenu se s nikým srovnávat. Stejně nic neuspíšíte. A vlastně ani není kam spěchat, za celý život se za tím malým ďáblíkem naběháte dost, tak si užívejte poslední chvilky “klidu”.

Tichá podpora

Ze všeho nejdůležitější je nabídnout dítěti dostatek prostoru k vlastnímu rozvoji. Nechte prcka, ať si leze všude tam, kam ho jeho zvědavost zavede. Uvidíte, že se postupně začne zajímat o vyvýšená místa a naučí se stoupat si k nábytku. V této fázi se vyplatí směřovat společnou hru k televiznímu nebo konferenčnímu stolku, které mají pro dítě ideální výšku a usnadní mu jeho snažení. Nezapomeňte ale obalit rohy a aspoň ze začátku dítě bedlivě při jeho pokusech sledujte, ať se vyhnete nepříjemným karambolům.

Dalším důležitým faktorem je dostatek motivace. Nebojte se umístit oblíbené hračky třeba na gauč a sledujte, jak na to dítě bude reagovat. Ve chvíli, kdy už pak bude zvládat stání u nábytku s přehledem, hračky posouvejte po nábytku tak, aby se na ně dítě snažilo dosáhnout. Cupitání kolem nábytku pak půjde skoro samo.

Podejte mu pomocnou ruku

Už je to dlouho, co vaše dítko začalo chodit kolem nábytku a pořád ne a ne se pustit? Některé děti jsou prostě opatrnější než jiné a potřebují víc času, než si k samostatné chůzi dodají dost odvahy. A právě tehdy je ta správná chvíle nabídnout dítěti pomocnou ruku. Ideální je postavit se za něj, vytvořit tak pocit bezpečí a jít vpřed pomalu spolu s ním. U toho ho samozřejmě držte za ručičky. Nejdřív zkuste dítěti jen vložit do dlaní vaše palce, aby se chytlo samo a vytvořilo si tak oporu, kterou potřebuje. Pokud s tím neuspějete, normálně ho chytněte za ručičky vy. Snažte se ale, aby vám dítě na rukách neviselo a už vůbec se ho nesnažte nadnášet. Pokud se tak stane, dítě nebude mít šanci naposilovat potřebné skupiny svalů a nenaučí se pracovat se svým těžištěm. Nácvik chůze tím rozhodně neurychlíte.

Pomocníčci k vašim službám

A protože člověk je od přírody tvor vynalézavý, máte možnost pořídit si domů vychytávky, které vám ve společném snažení pomůžou. Jestli máte pocit, že u vás doma není moc míst, kde se dítě může pohodlně a bezpečně postavit k nábytku, můžete mu pořídit dřevěnou ohrádku, která je k takovému zvědavému šplhání jako dělaná. Je tak akorát pro malé dětské ručičky, takže dítě se snadno chytí a přitáhne.

Možná už jste taky slyšeli o chodítku. Je to vlastně takový malý, barevný a stabilní vozíček, který dítě tlačí před sebou a cupitá za ním. Kromě toho bývají chodítka plná dalších zábavných aktivit, takže i když zrovna nebude náladička na trénink chůze, nezůstane vozík nevyužitý. Pořád ale platí, že dítě by se především mělo snažit chodit samo, takže mu chodítko určitě nenuťte, pokud ho samo nijak nezaujme.

Většinu chodítek máme skladem, tak vybírejte. Náš favorit je minimalistické chodítko a vozítko 4v1 od Taf Toys, které je zároveň i úložný box a kousátko pro prořezávající se zoubky.

Správné obutí

I výběr obuvi ovlivňuje nácvik chůze dítěte. Doma vašemu drobečkovi dopřejte nejlépe chůzi naboso. Jedině tak se při chůzi správně zapojí celá ploska nohy a i klenba se bude správně vyvíjet. Naboso samozřejmě neznamená doslova naboso. Stejně dobře poslouží ponožky s protiskluzovou úpravou nebo měkké kožené capáčky. Zkrátka žádné pevné a nepoddajné podrážky. Ty si schovejte na ven.

Tak tfuj tfuj, ať vám to šlape!

A až se prcek naučí sám chodit, známe výbornou výletnickou destinaci. Naučte ho chodit na nočník.


Zdroj fotografií: Depositphotos.com