Naučit dítě mluvit není jen tak. Je to běh na dlouhou trať, který začíná ve chvíli, kdy miminko vykoukne na svět. Nenechte si ujet vlak a začněte co nejdříve s budováním vhodného prostředí, které bude dítě motivovat a stimulovat k mluvení.

Mluvte a komentujte

Aby dítě mohlo začít mluvit, potřebuje nejdřív vybudovat slovní zásobu a hlavně postupně odkoukat, jak se to vlastně dělá. Proto dopřejte dítěti už od mala co nejčastější kontakt s mluveným slovem. Vše, co společně během dne děláte, nahlas komentujte a vysvětlujte. Přitom nezapomínejte na oční kontakt a dobrou artikulaci. Zpočátku z toho budete mít nejspíš rozpačité pocity, protože několikatýdenní miminko vaši snahu o kontakt nejspíš nechá úplně bez reakce. Ale nenechte se zmást, děti jsou jako houby. Můžete si být jistí, že i to malé, tiché a nehybné miminko všechno naplno vnímá a až nastane ta správná chvíle, vybalí to na vás tak, že se nebudete stačit divit.

Čtěte a zpívejte

Na pomoc si můžete vzít knížku nebo hudební nástroj. Barevné obrázky a líbivé zvuky miminko zaujmou a v jeho hlavičce navíc vytvoří asociace, díky nimž si dítě použitá slova lépe zapamatuje. Pro akčnější děti, které u knížky dlouho nevydrží, výborně fungují různé pohybové říkanky, kde se mluvené slovo pojí s konkrétním pohybem.


Super pomocníkem jsou i různé interaktivní hračky vydávající zvuky. Mluvícího plyšového krtečka bude vaše dítě zbožňovat.

Vyrazte mezi děti

Děti se učí napodobováním. A úplně nejraději napodobují právě jiné děti. Vícenásobné maminky už to znají. Nejmladší dítě je často nejšikovnější a nejrychleji dělá pokroky. Prostě proto, že ho starší sourozenci “táhnou”. Choďte proto aspoň občas do dětského kolektivu. Můžete navštěvovat různé dětské kroužky, herničky nebo jen tak vyrazit s kamarádkami a jejich dětmi někam na výlet. Nechte se inspirovat třeba našimi tipy na výlet v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji.

Nechte to na něm

Častou chybou maminek bývá, že jsou zvyklé mluvit za svoje děti. Co si pod tím představit? Andulka dostane od tetičky otázku: “Tak co, Andulko, co jste dnes s maminkou dělaly?” A horlivá Andulčina maminka hned vyhrkne: “No Andulko, řekni tetě, co jsme dnes dělaly. Byly jsme na procházce, že? A taky jsme krmily kachničky. A nakonec jsme si koupily zmrzku. Jahodovou. Tu máš nejradši, žejo?” A Andulka v tu chvíli nemusí říct vůbec nic, protože maminka to všechno povykládá za ni. Poznáváte se v tom? Nebojte, to nejste jediná. Příště už to ale nechte na dítěti, ať se s odpovědí popere samo.

Znakování bývá na škodu

Některé maminky si se svými dětmi znakují. Zjednodušeně to znamená, že se vlastně dorozumívají pantomimicky. Znakování ale může být, co se řeči týká, spíš kontraproduktivní. Děti, které si zvyknou dorozumívat se pomocí ručiček, nemají tolik motivace zkoušet mluvit. Zkrátka proto, že už si našly jiný způsob, jak si říct, co zrovna chtějí.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Každé dítě je jiné a jinak se vyvíjí. I u sourozenců se dají vypozorovat obrovské rozdíly ve vývoji. Často se setkáte s tím, že děti, které jsou výrazně pohybově nadané, budou s řečí trochu na štíru. A naopak ty, kterým pusa jede sama, zase zaostávají v motorickém vývoji.

Ale ani to není jistojistým pravidlem. Individuální vývoj každého dítěte by měl sledovat jeho pediatr. Proto i maminky by se se svými pochybnostmi měly nejdříve obracet právě na dětského praktického lékaře. Ten pak doporučí další postup. Obecně se ale udává, že do tří let věku dítěte není potřeba vyhledávat odbornou pomoc. Starším dětem, které by měly problém s řečí, pomůže logoped.


Řeč je důležitá. O tom žádná. Ale nezapomeňte podpořit dítě i v jeho ostatním rozvoji. Se správně zvolenými hračkami to jde samo.



Zdroj fotografií: Depositphotos.com